(pokračování, začátek) · Vejce natvrdo · Míchaná vejce Sýr · Čerstvé okurky Drobné plátky klobásy · Kukuřičné lupínky Buchty s máslem · Nápoje prohlašující názvy „Čaj“, „Káva“„Morse“ Na první pohled celkem slušné menu.
(pokračování, začátek) A pak se opět ozval hluk, hluk, ze skleníku se ozývaly květinové hlasy, knihy z regálů si navzájem vyměňovaly nejrůznější myšlenky a aforismy, skleněné nádoby a lahve narážely na sebe a přitom se strašně hádaly. - Pojď, něco ti ukážu.
Ráno napadl první sníh. Ve vzduchu pomalu vířily obrovské bílé nadýchané vločky, které postupně sestupovaly níž a níž, jako by tančily, poslouchaly vlastní motiv. Některé sněhové vločky okamžitě splynuly s hlínou na asfaltu a změnily se v obyčejnou vlhkost, jiné se zdržely na uschlé trávě a postupně se splétaly do lehké studené přikrývky - krajkový dárek zemi od královny -zimy, který si přišel na své.
Běžel jsem dlouho za ocasem zametací tramvaje. Něco nesouvisle za ní zakřičela, několikrát vzlykala, zastavila se a tiše plakala. Přemýšlel jsem o punčochách. Nové černé punčocháče s nádherným prolamovaným vzorem. Dlouhé měsíce jsem o nich snil.
Čistá duše Kolje Tsiklopova, rozhlížejícího se zloděje, vyskočila ze špinavého opilého těla ležícího na dlážděné dlažbě v Oděse a třesoucí se ve větru se sněhobílým šálem zmizela za uličkou. „Konečně!“Radovala se nadpozemská kyklopská hmota a řítila se k chladnému nočnímu větru.
Dlouho jsem pak nechápal, na zadním sedadle vašeho auta, kam jsme šli - všemu jsem rozuměl, až když jsem byl ve velké bílé místnosti, - Pochopil jsem za těch pár minut, během kterých jste vyplňovali nějaké papíry u pultu, - rozuměl jsem, když jsem tě slyšel říkat: „Doufám, že pro ni něco najdeš.“
Můžu vstoupit? - Ano, prosím, pojďte dovnitř, posaďte se. Doktorovy velké oči jsou zjevně neklidné. Cítím její odvahu začít konverzaci
(pokračování, začátek) Musím uznat, že běh neznámým labyrintem ulic není příjemné zaměstnání. No, jak jsem mohl vědět, že za tímto rohem bude slepá ulička! Skutečná slepá ulička. Ze dvou stran jsou budovy domů zavřené a za třetí vysoký kamenný plot, jak se zdá, nějaké továrny.
* * * DALŠÍ LÁSKA Miláčku, nebojuji s dívkami, které miluji. Ať jsou daleko. Budete šťastní, když si dovolíte být šťastní. Té noci mi Igor řekl, jak byl posedlý hudbou, jak těžké pro něj bylo žít s matkou, když jeho otec odešel. O svém seznámení s Aďou řekl tak nějak nenuceně:
Někdy sním o tom, že mám křídla - skutečná, obrovská, sněhobílá křídla, která z nějakého důvodu vypadají cizí a ze zvyku tak těžká na mých křehkých ramenou. Stojím nad útesem nad propastí, která nikam nevede, a snažím se přijít na to, jak je zvládnout - koneckonců jsem to nikdy neudělal, i když jsem si to nesčetněkrát představoval.
* * * PRÁZDNINY V TURECKU První den jsme udělali velkou hloupost tím, že jsme zahájili samoobslužnou proceduru studeným občerstvením, kterých bylo hodně, počínaje cibulí marinovanou zvláštním způsobem a konče lilky v těch nejnepředstavitelnějších omáčkách.
* * * BITVA O KALHOTY Přemýšlel jsem o punčochách. Nové černé punčocháče s nádherným prolamovaným vzorem. Dlouhé měsíce jsem o nich snil. Ušetřil jsem penny, ale pokaždé, když se téměř vybralo požadované množství, stalo se něco neočekávaného a prolamovaný vzor se rozplynul jako sen ve dýmce.